“Možná za týden, možná za měsíc, možná za rok. Ale dnes ten úkol určitě neodevzdám.” Tak nějak popisují svůj první pocit lidé, kteří prošli vyhořením. Jako vteřinu, kdy bylo najednou jasné, že “něco” je jinak.
Člověk, který vyhlásí STOP stav a vyčerpání rezerv, pak cítí jediné: neodolatelnou chuť zalézt do postele a spát. Hlavně žádné úkoly a plány, v hlavě prázdno a tma. Statisticky sice hrozí vyhoření nejvíce lidem, kteří pracují intenzivně s lidmi - učitelům, zdravotním sestrám, manažerům… V absolutních číslech však roste poslední roky počet těch, kteří “nemohli dál”, i mezi lidmi z IT oborů.
Jak se tomu vyhnout, aniž bychom přestali pracovat? Jak poznat, že únava se nám vymyká z ruky a “všechno v pohodě” si jen namlouváme? O tom, že se tiše blíží vyhoření, nás může varovat i těchto 5 nejčastějších příznaků.
Nezájem o lidi
Jste odjakživa docela společenští alespoň tak, abyste si s chutí vyslechli kamarádovi zážitky z nové firmy nebo bratrovi úvahy o rozvodu. Přesto se vám stává, že vás čím dál méně zajímá, co kdo řeší a jak se cítí. Jako byste seděli za sklem, byli emočně otupělí a necítili nic, jenom prázdno a pasivitu.
Málo energie, i když spíte
To sice může souviset s řadou jiných starostí, ale poměrně často takový stav vyhoření předchází. I když jste spali celou noc, mohli byste ráno vstát, udělat si snídani a jít si lehnout znovu. Vyčerpané tělo nedokáže usnout hlubokým kvalitním spánkem a dočerpat si novou sílu. Kvůli permanentní únavě se pak přes den cítíte nejistí, zapomínáte, co jste druhým slíbili, a pochybujete o smyslu toho, co děláte. Z takového kruhu se pak týden od týdne hůř vystupuje a vůlí se vám to už nedaří překonat.
Nic než práce
Ne, že byste dřív neměli jiné zájmy, ale čím dál míň se vám do nich chce vkládat energii. Zahrát si badminton, posedět se sousedy u grilu, číst ve čtečce poslední sci-fi novinku… jako by to všechno nebylo důležité a myšlenky vám většinu dne zabírají pracovní projekty. Paradoxně v nich ale necítíte uspokojení a radost, a čas se vám postupně scvrkává na jeden velký nesplněný to-do list.
Černé myšlenky
Inflace roste, školství se moc nezlepšuje a přes Barrandovský most nejde ráno projet. Ve chvíli, kdy ráno otevřete oči, začne vám hlavou proudit nekončící proud negativních myšlenek, které nejdou zastavit. Jako by většina dobrých věcí zůstala někde schovaná za rohem a těžko si vzpomínáte, co že vás na životě kdy tak bavilo. Přitom lehko zapomenete, že vám kdysi bylo jasné, že všechno na světě záleží jen na úhlu pohledu. Jste si v podstatě jisti, že svět jde špatným směrem.
Ať jdou všichni pryč
Kolega, soused, manželka i řidič tramvaje. Všímáte si, že vás poslední dobou všichni věsměs štvou, a máte chuť si to s nimi vyřídit. Ztrácíte trpělivost spolupracovat s ostatními a vesměs vám ostatní připadají protivní a nechápaví. Ani vás nenapadne, že problém nejspíš bude na druhém konci provazu, než kde ho hledáte.
Poznáváte se v některém bodu nebo se vám zdá, že se k němu blížíte? Dobrou zprávou je, že se s tím dá hned teď něco dělat, stačí si přiznat, že to není OK.
Vyhoření totiž naštěstí nepřichází jako blesk z čistého nebe. Střádá se a my už tu příští kapku můžeme zastavit.
Třeba tím, že na pro dnešek vypneme počítače a pozveme kolegy na offline letní zahrádku.
Pro Andrew Paulsen: Marta Plecitá
Image credit: Canva
