Slovo nejistota se v dnešní pandemické době stalo doslova součástí našich životů. Všichni ji dobře známe, ale ne každý s ní umíme dobře pracovat. Jednou z profesí, která se s nejistotou ale setkává ve velké míře i nezávisle na této době je role programátora. Pojďme se dnes zamyslet kde se bere tato nejistota a hlavně jak se s ní naučit pracovat. Ona totiž taková nejistota dokáže být také velkou učitelkou. Jen je třeba naučit se ji vnímat a vzít si od ní, co nám nabízí.
Role programátora či programátorky je pověstná tím, že je nesmírně náročná na přesnost a co největší konkrétnost vstupů. Čím obecnější jsou vstupy zadavatele, tím více práce pro programátora. Z obecných vstupů se totiž časem stanou konkrétnější požadavky, nicméně v mezičase vznikne obrovské množství zbytečné práce, která se nikdy prakticky nepoužije. Můžeme nadávat zadavateli a na chvíli si tak ulevit. Nicméně ve výsledku nám to k ničemu nepomůže(maximálně tak k infarktu či alkoholismu).Ve výsledku stejně budeme muset najít se zadavatelem společnou řeč a nakonec se domluvit. Jak tedy pracovat s touto nejistotou, aby nás již “nezžírala”, ale by nás posunula vpřed?
- Naučte se dobře ptát
Základem úspěšné komunikace je kladení otázek a pozorné poslouchání odpovědí - aktivní naslouchání. Nečekejte tedy pasivně na zadání, ale proaktivně vznášejte dotazy. Předpokládejte různé situace, které mohou nastat a berte v úvahu, že ani zadavatel v tuto chvíli často nemá úplně jasno v tom co chce a nebo to neumí dobře zformulovat. Často také nerozumí jazyku programátora a příliš odborné dotazy jej vyvedou z míry.
- Zorientujte se v situaci a svých emocích
Nejistota se objeví prakticky vždy a je potřeba s ní počítat. Snažte se vnímat své pocity pramenící právě z této nejistoty. Je to strach, stres, agresivita? Je velmi důležité si tyto emoce pojmenovat a uvědomit si, že se už objevily. Jakmile o nich víte, snažte se analyzovat co konkrétně se reálně děje a co vám schází.
- Naučte se ovládat své emoce a negativní projevy
Je zcela normální, že nás negativní emoce často doslova zaplaví a chce se nám vypouštět do světa jeden vulgární výraz za druhým. V pořádku ale není to tak skutečně dělat a vybíjet si náš vztek na někom jiném a páchat tak nemalé škody. Ocitnete-li se v akutní fázi vzteku, mějte v zásobě vždy nějakou techniku k jeho bezpečné ventilaci. Existuje jich celá řada. Účinnou a snadno dostupnou metodou může být např. práce s plastelínou. Jednoduše si vymodelujte objekt vaše vzteku či cokoliv co s ním souvisí a patřičně jej upravte či “rozplácněte”.
- Vytvořte si v hlavě ideální scénář
Zamyslete se, jak by vypadal ideální scénář, aby žádná nejistota nebyla? Umíte si tuto představu ve své hlavě vyvolat? Lidé často usilují o něco, o čem vlastně nevědí jak konkrétně má vypadat. Pokud si ji co nejkonkrétněji představíte, mnohem snadněji se vám bude poté formulovat, co od lidí vlastně chcete a potřebujete. Výčitky poté můžete snadno zaměnit za konkrétní požadavky. Pro druhou stranu bude jistě stravitelnější přijmout konkrétní požadavky místo série nekonkrétních výčitek a nadávek.
- Mluvte otevřeně o svých pocitech souvisejících s nejistotou ve vašem týmu
Nenechávejte si pocity pro sebe. Jedině otevřenou komunikací mohou ostatní pochopit, proč je tak důležité dodávat vám informace kompletně, konkrétně a včas.
- Uvažujte v různých variantách - vytvářejte záložní scénáře (plán A, B, C)
Vždy berte v potaz, že zadavatel nejspíš něco nedomyslel, neuměl si představit, nenašel správných slov, … Vytvářejte tedy náhradní scénáře pokud to jen trochu jde.
- Nesnažte se mít vše pod kontrolou
Nemůžeme na světě vše ovlivnit, ani kdybych byli sebeosvícenější. Položte si tedy vždy otázku: “Co na této situaci, tak jak je teď, mohu ovlivnit já? Co ještě můžu udělat?” Pakliže je odpověď NIC, je pravděpodobné, že jste již udělal/a maximum.
- Řešte jen to co je důležité
Není nutné rozčilovat se vždy a pro všechno. Někdy je dobré nad něčím prostě jen mávnout rukou a šetřit energii na to opravdu podstatné.
- Nesnažte se vytvořit ideální řešení
Ideální řešení jednoduše neexistuje. Každý máme představu o ideálu odlišnou a proto se jedná o nedosažitelný cíl. Požadavky zadavatele se v mezičase 100 krát změní a upraví a to včetně požadavku na výslednou podobu. Usilujte tedy o vybudování funkčního řešení, nikoliv ideálního.
Pro Andrew Paulsen: Ivana Štěrbová
Image credit: Canva
<<<Na všechny články
